Panna

 

 

Její dům je podmáčený slzami,

obehnán pletivem a sčesanými keři.

Od hlasu se odchlipuje omítka.

Stránky zdiva

popsané překotným písmem.

 

Mlčky jako tanečnice

ukrývá deník na tajné místo,

na něž se pokusí zapomenout.

Křídla pod zemí pak prozrazují rub,

prosakují inkoust.

 

A skrze skrytost hovoří

s vybělenou freskou okolo oken,

o něž zakopávají

pohledy zvířat.